O MNĚ

Asi ze všeho nejvíc jsem postapokalyptolog amatér. Mám strach, aby nás pohodlí civilizace neopustilo. Kdyby tak učinilo, bojím se, že si hodně lidí nebude umět poradit. Jak jsem psala na úvodní stránce, napsala jsem v roce 2013 proto knížku Jak přežít konec civilizace (vydalo nakladatelství Motto). Protože už je vyprodaná a zejména proto, že jsem chtěla doplnit některé informace a jiné přidat, vyšlo v roce 2020 druhé, rozšířené vydání pod názvem Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti (nakladatelství Walden Press). Popsala jsem, jak si kde co vyrobit, ulovit, vypěstovat, chovat, pozabíjet... Jsou tam recepty a návody na spoustu věcí. Sama se snažím žít tak, abych pro sebe spotřebovala co nejméně zdrojů. Peču chleba, vařím si mýdlo, různě šetřím, opravuji věci, třídím odpad, kompostuju a svým příkladem se snažím ovlivňovat ostatní. Blog psát neumím. Nejsem už nejmladší a nemám moc času, protože peču chleba, vařím mýdlo, pořád něco opravuji a šetřím. A navíc se musím uživit. Proto omluvte, když tu nebude něco úplně dobře.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p...
Pokračovat ve čtení »

Kniha JAK PŘEŽÍT KONEC CIVILIZACE aneb CESTA K SOBĚSTAČNOSTI

Obrázek
  2. 12. 2020 mi vyšla knížka Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti. Je to druhé hodně rozšířené vydání knížky, která se jmenovala jen Jak přežít konec civilizace (vydalo nakladatelství Motto). Nová knížka obsahuje spoustu návodů a receptů. Třeba jak získat pitnou vodu v přírodě, vyrobit mýdlo, jak upéct kvasový chléb, oškubat a vykuchat slepici, udělat si doma šunku, tvaroh, sýr nebo co s mnoha různými druhy zvěřiny. Něco o nejnutnější výživě i uchovávání potravin. Věděli jste, že jablíčka nejsou moc ráda ve sklepě? V knížce se dočtete, jak vyrobit střelný prach, sádru či vápno, které lze mimo jiné použít i jako zbraň. Nebo co je to krecht. Hodně o pěstování různých důležitých plodin a chovu zvířat a co s jejich produkty. Najdete tam také, které byliny snižují cholesterol, léčí záněty kloubů a mnoho dalšího, jak léčit všelijaké neduhy. Také návod, jak zbavit své krovy červotoče.  To jen například, je toho tam opravdu hodně . Do ukázek jsem přidala náhl...
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž...
Pokračovat ve čtení »