Civilizace

Vyndávala jsem z rozpálené trouby veliký smaltovaný pekáč. Dotkla jsem se jeho ucha prstem, kde kdo to zná... I když jsem to hned polila studenou vodou, za chvilku to pálilo jako čert, bylo to velké a červené, a pak při jídle jsem zjistila, že se mi vidlička opírá přesně o to spálené místo a dost mi to při jídle vadí. I řekla jsem si, že takhle ne, a použila jsem svůj osvědčený zázračný prostředek. Kdo z vás má moji knížku , tenhle zázrak zná. Jedná se o šťávu z listu rostliny jménem snědek ocasatý a nebo z listu mořské cibule. Mám obě a rozhodla jsem se pro snědek. Za deset minut mě prst přestal pálit a do večera mi tam zbyl jen malý narůžovělý flíček. Ze zkušenosti vím, že taková spálenina by se mi normálně hojila víc než týden, možná čtrnáct dní. Obě tyto rostliny urychlují hojení všech ran, vytahují z ran nečistoty a dokážou si poradit i s ranami mokvajícím, které se dlouho nehojí. Snědek ocasatý je neškodný a dobře se množí, každou chvilku se mi u něj v květináči objeví nová m

 Na téma blackoutu jsem psala už víc článků (něco málo je zde , trochu víc  zde a zde ), ale jak získat pitnou vodu, to jsem řešila jen krátkodobou zásobou. Zejména ve městech je to problém veliký. Pro méně zkušené musím vyvětlit, že voda do vodáren je čerpána elektrickými čerpadly. Když dojde k delšímu výpadku proudu, voda ve vodárnách dojde.  Kdyby došlo k výpadku elektřiny na dobu delší než týden a zásobování vodou od státu vázlo - a že by vázlo -, docházelo by k velkým problémům. Řešní jsem nakonec našla v knize Ruka noci podaná od Václava Cílka. Na obrázku vidíte zázračný filtr jménem Sawyer. Obsahuje jakýsi nanochuchvalec, který ze špinavé vody udělá pitnou. Zachytí až 99,9999 % bakterií, o nečistotách a dalších škodlivých mikroorganismech nemluvě. Denně stihne přefiltrovat 2000 litrů (nespletla jsem se, opravdu dva tisíce) vody, protože nepotřebuje tlak. Prostě se to do něj nahoře lije a dole vytéká. Než začne být nepoužitelný, může vyčistit tři miliony litrů vody. Ačkoliv ne

  2. 12. 2020 mi vyšla knížka Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti. Je to druhé hodně rozšířené vydání knížky, která se jmenovala jen Jak přežít konec civilizace (vydalo nakladatelství Motto). Nová knížka obsahuje spoustu návodů a receptů. Třeba jak získat pitnou vodu v přírodě, vyrobit mýdlo, jak upéct kvasový chléb, oškubat a vykuchat slepici, udělat si doma šunku, tvaroh, sýr nebo co s mnoha různými druhy zvěřiny. Něco o nejnutnější výživě i uchovávání potravin. Věděli jste, že jablíčka nejsou moc ráda ve sklepě? V knížce se dočtete, jak vyrobit střelný prach, sádru či vápno, které lze mimo jiné použít i jako zbraň. Nebo co je to krecht. Hodně o pěstování různých důležitých plodin a chovu zvířat a co s jejich produkty. Najdete tam také, které byliny snižují cholesterol, léčí záněty kloubů a mnoho dalšího, jak léčit všelijaké neduhy. Také návod, jak zbavit své krovy červotoče.  To jen například, je toho tam opravdu hodně . Do ukázek jsem přidala náhled rejstř

O suchu slyšíme často. Teď tohle téma přebily zprávy o koronaviru, ale jsem přesvědčená, že kdyby viru nebylo, plnily by informace o suchu první stránky novin. Ono je totiž dost hrozné, to sucho. Takový duben nepamatuju. Kde je letos aprílové počasí? Jedna z teorií tvrdí, že je to nižším množstvím částic, které zastavená civilizace nerozptyluje do vzduchu a na kterých se srážela vlhkost. Ať je to čímkoliv, vody je prostě málo a měli bychom s ní šetřit. Dá se očekávat, že v různých oblastech bude zakázáno zalévání zahrádek a spolu s budoucím nedostatkem a zdražením zeleniny v obchodech by to opravdu nebyla dobrá zpráva. Mám malinkou zahrádku a nedostatek srážek je na ní vidět. A taky se chystám trochu pěstovat. Zároveň je mi opravdu v současné situaci žinantní stříkat trávník pitnou vodou z hadice, protože dešťovka už došla. Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik lidského důvtipu, těžké práce a péče je vynaloženo na to, abychom jen tak otočili kohoutkem a zcela samozřejmě začala téct čist

O limitech testování na koronavirus se píše a mluví neustále. Že by hodně pomohlo, kdyby bylo testováno veliké množství lidí, ti nakažení odchyceni a izolováni. Že u vchodů do veřejných budov budou termokamery, které lidem měří teplotu... a další opatření. Ale kdo má teplotu, už nemoc roznáší několik dní. (A kdo má teplotu, spíš zůstává doma, protože mu je blbě.) Tak nás izolují všechny, po celém světě, a odsuzují k hladomoru v budoucnu. A ono to přitom vypadá, že testování by bylo tak jednoduché a dokonce by se mohl každý z nás otestovat sám doma! Těch článků, které o tom informují, je hodně, jeden třeba zde . Ztráta čichu. Mnoho lidí, ne-li každý, kdo se nakazí, ztrácí čich nebo se mu výrazně zhorší. Vědci ale budou zase zkoumat tak dlouho, až už budeme nemocní všichni a po celém světě miliony mrtvých. Vážně by bylo lepší, aby byl raději ihned odchycen každý z nás, kdo má problémy s čichem. A hned, než ekonomika klekne úplně. Představuju si to úplně jednoduše. U vstupu do všech veře

V současné těžké době není k sehnání droždí. Všude jen slyším: droždí, droždí, droždí... Já ho moc nepotřebuju, protože mám kvásek a peču si chleba , ale nedalo mi to, abych nezkusila udělat bílé pečivo bez droždí. Hledala jsem na internetu, jestli nejsou nějaké návody a našla jsem dva. Jeden je na výrobu droždí z brambor , druhý z jablíčka . Ten z brambor mi připadá takový marnotratný, když potřebuju vyrábět rohlíky jen občas, i zkusila jsem ten z jablíčka. Od počátku jsem měla dojem, že tak trochu vyrábím spíš kvásek než droždí, ale proč tomu nedat šanci. Návod říká: jablko nakrájené i se šlupkou vložte do 1 hrnku vody, nechte dva dny, jablko vyndejte a a vmíchejte 1 hrnek hladké bílé mouky. Po dvaceti minutách přidejte do těsta. Jablíčko jsem tedy máčela 48 hodin. Voda začala obsahovat bublinky. Vrazila jsem tam tedy podle návodu hrnek mouky a čekala 20 minut. Nic. Protože byl večer, šla jsem spát. Ráno byla mouka sedlá ke dnu, nad ní vrstva vody. Ale dalo by se říct, že se trošku n

V dnešní době mnoho z nás trpí různými neduhy způsobenými naší zhýčkaností rozvinutou civilizací. Já taky. V září mi doktorka našla zvýšený cholesterol. Nijak tragicky, ale rohodla jsem se mu to zatrhnout v zárodku. Nemá se co zvyšovat. Statimů, léků na snižování cholesterolu, se ale docela bojím, protože o nich kolují pomluvy, že při dlouhodobém užívání nějak poničí buňky nebo mitochondrie a způsobí ochabnutí jak svalů tak mozkové činnosti. Nechci nic riskovat, ochablá jsem dost i bez statimů, a obrátila jsem se opět k metodám mé babičky. Nasadila jsem odvar z pýru plazivého. Už jsem o něm psala v článku JAK VYLÉČIT AKNÉ . On ale umí i jiné věci než obnovit zhroucené sebevědomí teenagera. Užívala jsem tedy denně odvar z pýru a byla jsem zvědavá na výsledky. Dnes jsem dostala zcela nové z krevního obrazu a vidím, že to funguje. Tak tedy: 26. 9. 2018 celkový cholesterol: 5,6 (referenční hranice: 2,9 až 5,0) zlý cholesterol (LDL): 3,7 (referenční hranice: 1,2 až 3,0) non-HDL (co to je, t

Houbová sezóna je na vrcholu. A určitě si všichni myslíme, že umíme houby usušit správně. I já jsem si to donedávna myslela. Sušíme v mírně teplé troubě, v těch kulatých elektrických sušácích, sušíme jen tak na novinách - a děláme to špatně. Jak jsem se pochlubila v minulém článku, načerpala jsem kvantum nových vědomostí na Zoomu a teď jsem chytrá jako rádio. A cože jsem se to dozvěděla o sušení hub? Vědci zjistili (asi už docela dávno, ale nedolehlo to ke mně), že houby mají jednu vlastnost společnou s člověkem. Konktrétně s lidskou kůží. Určitě jste už slyšeli, že když vám na kůži svítí sluníčko, vytvoří se ve vás vitamín D. A houby mají stejnou schopnost. Když je pěkně usušíme na slunci, vytvoříme si v nich na zimu slušnou zásobu tohoto vitamínu. A protože ho je v běžné stravě málo, stojí to opravdu za to. Ještě zajímavější mi přišlo, že tuto znalost mají už odedávna bulharští venkované, kteří suší houby na slunci vždycky. Tak doufám, že ještě bude nějaké sluníčko svítit, abych to m

Titulek je trochu příliš optimistický, to aby ho Google lépe našel. Ale nikoli přehnaně. Puberta je v mnoha směrech hrozné období a nejen pro rodiče teenagerů. I pro puberťáky. Akné k tomu výrazně přispívá. V blízké rodině máme velmi hezkou čtrnáctiletou dívku. Před rokem ji akné taktéž postihlo. Přijela na návštěvu a já její mamince povídám - No ta vypadá, co? A maminka se rozhovořila. O pláči u zrcadla, o tom, jak ráno dívka patlá líčidla v marné snaze vyrážku zakrýt. O výdajích za mastičky předepsané kožní lékařkou, které se ukázaly neúčinné. Jediné, co trošičku pomáhá, je napaření obličeje nad vřelou vodou a následné drbání pleti stříbrným prstýnkem. Vzpomněla jsem si na sebe. Je to hodně dávno, ale svoje trápení si dobře pamatuji. Můj obličej byl výkladní skříní velkého množství různých uhrů. A babička pomohla. Kamarádila s vesnickou bylinkářkou, takovou skoro čarodějnicí. Ta znala lék. Odvar z kořene pýru. Opravdu mám na mysli ten příšerný a nenáviděný plevel. Pila jsem tehdy odv