Jak správně sušit houby

-
Houbová sezóna je na vrcholu. A určitě si všichni myslíme, že umíme houby usušit správně. I já jsem si to donedávna myslela. Sušíme v mírně teplé troubě, v těch kulatých elektrických sušácích, sušíme jen tak na novinách - a děláme to špatně.
Jak jsem se pochlubila v minulém článku, načerpala jsem kvantum nových vědomostí na Zoomu a teď jsem chytrá jako rádio.
A cože jsem se to dozvěděla o sušení hub?
Vědci zjistili (asi už docela dávno, ale nedolehlo to ke mně), že houby mají jednu vlastnost společnou s člověkem. Konktrétně s lidskou kůží. Určitě jste už slyšeli, že když vám na kůži svítí sluníčko, vytvoří se ve vás vitamín D. A houby mají stejnou schopnost. Když je pěkně usušíme na slunci, vytvoříme si v nich na zimu slušnou zásobu tohoto vitamínu. A protože ho je v běžné stravě málo, stojí to opravdu za to.
Ještě zajímavější mi přišlo, že tuto znalost mají už odedávna bulharští venkované, kteří suší houby na slunci vždycky.
Tak doufám, že ještě bude nějaké sluníčko svítit, abych to mohla realizovat. Už nebudu zavírat houby do sušáku.

Tags: vitamíny, vitamín D, sušené houby

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

-
Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p
Pokračovat ve čtení »

Kniha JAK PŘEŽÍT KONEC CIVILIZACE aneb CESTA K SOBĚSTAČNOSTI

-
Obrázek
  2. 12. 2020 mi vyšla knížka Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti. Je to druhé hodně rozšířené vydání knížky, která se jmenovala jen Jak přežít konec civilizace (vydalo nakladatelství Motto). Nová knížka obsahuje spoustu návodů a receptů. Třeba jak získat pitnou vodu v přírodě, vyrobit mýdlo, jak upéct kvasový chléb, oškubat a vykuchat slepici, udělat si doma šunku, tvaroh, sýr nebo co s mnoha různými druhy zvěřiny. Něco o nejnutnější výživě i uchovávání potravin. Věděli jste, že jablíčka nejsou moc ráda ve sklepě? V knížce se dočtete, jak vyrobit střelný prach, sádru či vápno, které lze mimo jiné použít i jako zbraň. Nebo co je to krecht. Hodně o pěstování různých důležitých plodin a chovu zvířat a co s jejich produkty. Najdete tam také, které byliny snižují cholesterol, léčí záněty kloubů a mnoho dalšího, jak léčit všelijaké neduhy. Také návod, jak zbavit své krovy červotoče.  To jen například, je toho tam opravdu hodně . Do ukázek jsem přidala náhled rejstř
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

-
Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž
Pokračovat ve čtení »