Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž...
