Sardinie 1999 a 2014

Už jsem se tady někde zmiňovala, že v létě rádi čundrujeme po cizích krajích v naší dodávce mírně přestavěné na obytnou.

Nejinak to bylo i letos v srpnu. Vypravili jsme se na Sardinii a z ní se přeplavili na Korsiku.

Na Sardinii jsme byli také v roce 1999. Tenkrát to bylo Žigulíkem a to jsme spali na zemi vedle auta. Bylo to pro mě trochu brutální, zejména spát obletována komáry na odpočívadlech u silnice mezi odpadky, kterými tenkrát Sardiňané opravdu nikde nešetřili. Odpadky všeho druhu se válely kdekoli. Ve městech, na plážích, podél silnic. V tomto směru jsme letos viděli opravdu změnu k lepšímu. Odpadků je minimálně.

Další změnou k lepšímu je vykopání římských vykopávek.

Jmenovitě na výběžku Tharros na poloostrově Sinis. V roce 1999 jsme obcházeli sami kolem drátěného plotu, skrz který jsme koukali na nízké zídky čouhající ze suché trávy. Letos je vykopané celé městečko. Původně ležící sloupy hrdě vztyčené, zídky mají v některých místech až metr a půl. A vykopali i malé římské divadélko.

Tenkrát jsme se odešli koupat na kouzelnou místní pláž. Písečná zátoka obklopená skalami, zdobená malebnými balvany a malými skalkami. Koupali jsme se tam úplně sami. Dodnes je mi záhadou, jak je možné, že když jsem odložila horní díl plavek, okamžitě se na horizontu objevil policajt a ječel na mě, ať se okamžitě obléknu. Nejprve jsem nerozumněla, tak mi ten mladý urostlý policista v uniformě názorně ukázal sám na sobě, jak si obléká imaginární podprsenku. Bylo to tak zábavné, že jsem ještě chvíli dělala nechápavou, aby mi to musel předvést znovu a pečlivěji.

Dnes je na Tharrosu celý turistický průmysl. Hospody, suvenýry, přeplněná parkoviště, osvětlení a výběžek objíždí výletní elektrický vláček. Na kdysi prázdné pláži lidí jako v Praze na koupališti o horkém nedělním odpoledni. Některé ženy odkládají horní díl plavek a nikdo na ně neječí...

Příště o Sinisu a policajtech.

Takhle to ani tak přelidněně nevypadá