Kapary pampeliškové

-
Zrovna teď, v půli dubna, je ta správná chvíle, abychom si udělali vlastní domácí kapary z pampeliškových poupátek.

Malá poupátka pampelišek
sůl
olej (používám oloivový, ale myslím, že to je jedno.)

Vprostřed narostlých pampelišek uštipujeme co nejmenší poupata. Opereme, necháme oschnout a po vrstvách je skládáme do skleniček. Každou vrstvu posypeme solí a zakápneme olejem. Nakonec stlačíme, doplníme skleničku a horní vrstvu také zasypeme a zakápneme. Necháme stát 14 dní, než se nám to pěkně proleží. Pampeliškové kapary se hodí do salátů nebo v menším množství jako pochoutka ke steakům.


Nikdo netvrdí, že to chutná úplně stejně jako opravdové kapary, jen podobně. Nakonec pampeliška je úplně jiná rostlina. Kapary v Evropě roste například na Sicílii. Pro porovnání přikládám svojí starší fotku pravé kapary, šipka označuje poupátko. Čersvé jsem ho ochutnala a bylo strašně hnusné:

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

-
Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p...
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

-
Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž...
Pokračovat ve čtení »

Blackout: jak získat pitnou vodu

-
Obrázek
 Na téma blackoutu jsem psala už víc článků (něco málo je zde , trochu víc  zde a zde ), ale jak získat pitnou vodu, to jsem řešila jen krátkodobou zásobou. Zejména ve městech je to problém veliký. Pro méně zkušené musím vyvětlit, že voda do vodáren je čerpána elektrickými čerpadly. Když dojde k delšímu výpadku proudu, voda ve vodárnách dojde.  Kdyby došlo k výpadku elektřiny na dobu delší než týden a zásobování vodou od státu vázlo - a že by vázlo -, docházelo by k velkým problémům. Řešní jsem nakonec našla v knize Ruka noci podaná od Václava Cílka. Na obrázku vidíte zázračný filtr jménem Sawyer. Obsahuje jakýsi nanochuchvalec, který ze špinavé vody udělá pitnou. Zachytí až 99,9999 % bakterií, o nečistotách a dalších škodlivých mikroorganismech nemluvě. Denně stihne přefiltrovat 2000 litrů (nespletla jsem se, opravdu dva tisíce) vody, protože nepotřebuje tlak. Prostě se to do něj nahoře lije a dole vytéká. Než začne být nepoužitelný, může vyčistit tři miliony litrů vo...
Pokračovat ve čtení »