Za plotem

-
Tenhle článek jsem psala před víc jak rokem, jen tak pro sebe. V dnešní době se zdá, jakoby získal ještě jiný význam, ale kupodivu to tak není. Je to pouhá náhoda a důkaz, jak se za poslední rok náš svět změnil... Článek je opravdu jen vyprávění o jedněch z našich sousedů, kteří nás tu všechny tak trochu unavují:

Když jsme se v roce 2004 nastěhovali do strašnické řadovky, byla před celou řadou řadovek veliká zahrada. Dlouhá přes sto metrů a široká dvaadvacet. Celé to bylo oplocené a děti pobíhaly společně kam se jim zachtělo. My dospělí jsme se zdvořile drželi na svých nudličkách. Ke každému domečku patří pás pozemku široký čtyři a půl metru. Ťuflali jsme si tam keříčky, kytičky a stromečky a na malé vzdálenosti ze zahrádky na zahrádku vedli odborné hovory o pěstování trávy. Přestože každému z nás patří jen ta nudlička, nepřítomnost plotů mezi nudličkami nám dodávala dojem velkoryse veliké zahrady.
Krátce po našem nastěhování ale jedni ze sousedů začali budovat plot, o dvě nudle od nás. Bylo mi to líto. Dětem bude zamezen výběh po celé ploše!
Vyjadřovala jsem před nejbližšími sousedy rozhořčení. K mému překvapení, zejména starousedlíci, kteří se tu narodili a všechny dobře znali, říkali - Nech to bejt, ty je neznáš. Ono je to dobře. Nic bližšího neřekli, je trochu nebezpečné někoho pomlouvat, když tu jsme všichni tak blízko u sebe. Musíme spolu dobře vycházet, jinak by to nebylo k žití.
Ti plotuchtiví sousedé postavili plot vysoký 180 cm. Od stěn své řadovky až na konec pozemku. Vybudovali si klec o rozměrech 4,5 x 22 x 1,8 m a do té se uzavřeli. Oni i jejich děti tam vypadají jako exponáty v ZOO. Ostatní děti pobíhají po velké zahradě, jejich klec obíhají z vrat do vrat, aby se dostaly do obou dílů a děti z klece visí zevnitř na pletivu svého výběhu a koukají. Jak jsem nakonec posledních deset let tuhle rodinu poznávala, musím dát za pravdu sousedům starousedlíkům. Je dobře, že se tihle zavřeli do klece. Ale té veliké zahrady je stejně škoda...

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

-
Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p...
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

-
Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž...
Pokračovat ve čtení »

Blackout: jak získat pitnou vodu

-
Obrázek
 Na téma blackoutu jsem psala už víc článků (něco málo je zde , trochu víc  zde a zde ), ale jak získat pitnou vodu, to jsem řešila jen krátkodobou zásobou. Zejména ve městech je to problém veliký. Pro méně zkušené musím vyvětlit, že voda do vodáren je čerpána elektrickými čerpadly. Když dojde k delšímu výpadku proudu, voda ve vodárnách dojde.  Kdyby došlo k výpadku elektřiny na dobu delší než týden a zásobování vodou od státu vázlo - a že by vázlo -, docházelo by k velkým problémům. Řešní jsem nakonec našla v knize Ruka noci podaná od Václava Cílka. Na obrázku vidíte zázračný filtr jménem Sawyer. Obsahuje jakýsi nanochuchvalec, který ze špinavé vody udělá pitnou. Zachytí až 99,9999 % bakterií, o nečistotách a dalších škodlivých mikroorganismech nemluvě. Denně stihne přefiltrovat 2000 litrů (nespletla jsem se, opravdu dva tisíce) vody, protože nepotřebuje tlak. Prostě se to do něj nahoře lije a dole vytéká. Než začne být nepoužitelný, může vyčistit tři miliony litrů vo...
Pokračovat ve čtení »