Velikonoční sakrální kost

-
Dnes, na Velký pátek, vzpomínáme ukřižování Jéžíše Krista.
Já jsem si zavzpomínala až moc. Flákla jsem s sebou na našich dubových parketách. Jsou překvapivě tvrdé. Měla jsem takové blbé velké měkké bačkory, aby mi nebyla ziminka na nohy. Ziminka mi nebyla, ale nějak mi ty bačkory podklouzly a už jsem ležela na zádech. Nejprve jsem byla toho názoru, že to rozchodím, ale nakonec jsem prohrála a jeli jsme se mnou do špitálu.
Rentgen nebyl průkazný, pan doktor mě hnal ještě na CT. Všude mě nutili ležet na zádech a to mi moc nejde. Au. Na CT se zjistiĺo, že mám přeraženou sakrální kost a že to holt budu muset stejně rozchodit, protože zadek mi nikdo nezasádruje.
A tak jsem si na oslavu Velkého pátku příhodně přerazila sakrální kost.
Proč to vlastně píšu? Asi budu nějakou dobu zanedbávat blog, tak abyste si, milí čtenáři, nemysleli, že jsem na vás zanevřela. Všimněte si, jak je tenhle článek krátký, bolí mě totiž zadek, když sedím u počítače.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

-
Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p
Pokračovat ve čtení »

Kniha JAK PŘEŽÍT KONEC CIVILIZACE aneb CESTA K SOBĚSTAČNOSTI

-
Obrázek
  2. 12. 2020 mi vyšla knížka Jak přežít konec civilizace aneb Cesta k soběstačnosti. Je to druhé hodně rozšířené vydání knížky, která se jmenovala jen Jak přežít konec civilizace (vydalo nakladatelství Motto). Nová knížka obsahuje spoustu návodů a receptů. Třeba jak získat pitnou vodu v přírodě, vyrobit mýdlo, jak upéct kvasový chléb, oškubat a vykuchat slepici, udělat si doma šunku, tvaroh, sýr nebo co s mnoha různými druhy zvěřiny. Něco o nejnutnější výživě i uchovávání potravin. Věděli jste, že jablíčka nejsou moc ráda ve sklepě? V knížce se dočtete, jak vyrobit střelný prach, sádru či vápno, které lze mimo jiné použít i jako zbraň. Nebo co je to krecht. Hodně o pěstování různých důležitých plodin a chovu zvířat a co s jejich produkty. Najdete tam také, které byliny snižují cholesterol, léčí záněty kloubů a mnoho dalšího, jak léčit všelijaké neduhy. Také návod, jak zbavit své krovy červotoče.  To jen například, je toho tam opravdu hodně . Do ukázek jsem přidala náhled rejstř
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

-
Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž
Pokračovat ve čtení »