O inspiraci

Inspiraci všichni známe. Je to nádherný okamžik, kdy se naše vědomosti nebo zkušenosti spojí s vnějším podnětem a jako bleskem je mysl ozářena úžasným nápadem. Právě jsme prožili okamžik syntetické imaginace. Ti šťastnější z nás, kteří jsou geniální, dokonce okamžik imaginace božské.
Ale všimla jsem si, že i takový pojem jako je inspirace získává v dnešní době jiný význam. Někdy je zaměňován s těmito pojmy: opajcnutí, opičení a závist.

Určitě jste pozorovali, jak například začínající popová hvězdička hlásá do světa, že byla inspirována úspěšnější, slavnější a bohatší kolegyní. Sama chce být slavná a bohatá.
Bývá to i mnohem horší. Tuhle jsem vyslechla rozhovor dvou pánů nad obědem v restauraci. Manželka jednoho, inspirována sousedy, vyžadovala nové auto. Její mysl byla ozářena bleskem nápadu ve chvíli, kdy si soused nový vůz přivezl a ona cítila, že to je to pravé.

Jednu známou dokonce její kamarádka svým příkladem inspirovala k manželské nevěře, která byla u obou završena úspěšným rozvodem.
Často čtu rozhovory s vědci, umělci nebo začínajícími podnikateli a oni hovoří o inspiraci jejich předchůdci. To si pak říkám kdy něco opajcli nebo prostě záviděli a chtěli totéž, co měl někdo jiný, chtěli slávu a bohatství a kdy u nich naopak opravdu došlo k tomu nádhernému okamžiku, který prožil Isaac Newton pod jabloní. Ta hranice bude asi hodně nezřetelná.
Obvykle nemám ke konečnému soudu dost informací. Ale jsem si jistá, že pojem inspirace začíná být profanován spotřební společností, která upřednostňuje povrchnost a kvantitu nad kvalitou.

Slibuji, že s dalším moralizováním dám na nějakou dobu pokoj.