Proč musíme dýchat?
Že musíme všichni dýchat považujeme za samozřejmé. Ani to většinou nevnímáme. Ale když jsou s tím nějaké problémy, rychle si všimneme. Bez vzduchu máme brzy po legraci.
Nějak se mi nezdá, že by to příroda vyřešila dobře. Taková zranitelnost živých organismů mi připadá nepraktická, ale pravda je, že i přes to se většina tvorů dožije věku, který jim byl evolučně vyměřen.
Zamysleli jste se ale, PROČ je třeba neustále a bez přestávky dodávat do organismů kyslík?
V každé buňce je malá elektrárna zvaná mitochondrie. Obsahuje velikou molekulu kyseliny adenosintrifosforečné. Když se z ní uloupne kousíček fosforu, vznikne kyselina adenosindifosforečná a trocha tepelné energie. Ta je od toho, aby v buňkách mohly probíhat děje, které ji udržují v chodu. Samoopravování, metabolismus a plnění úkolů, které má buňka podle svého místa v organismu. Odolává tak přírodnímu zákonu o všeobecném rozpadu odborně zvanému entropie. Má-li něco zůstat pohromadě, je třeba se o to snažit, vynaložit nějakou energii.
Aby se molekula adenosindifosforečná stala opět adenosintrifosforečnou, potřebuje kyslík. Z kyslíku vznikne při tomto procesu něco kysličníku uhličitého a něco vody. Tento děj proběhne v každé buňce našeho těla asi tak desetmilionkrát za vteřinu. Velmi zjednodušeně, zvědavci si to do všech podrobností můžou nastudovat na http://gondiovanni.blogspot.cz/2012/07/proc-vlastne-musime-dychat-kyslik.html
To jen tak pro zajímavost. Abychom si uvědomili, že vzduch neustále potřebujeme všichni, nejen my lidé. Všichni, kdo bydlíme na téhle planetě. Protože pořád dýcháme, měli bychom dávat pozor, abychom si zachovali vzduch dýchatelný. A to je na člověku. Nějaká záchrana od delfínů nebo od skutečného vládce planety, od komára, přijde dost těžko.
Ano, na Zemi existují i mikroorganismy, které si libují v extrémních sportech, když sjíždějí gejzíry podmořských sopek ve velikých hloubkách. Jsou to feťáci, kteří dýchají kdoví co, jen ne kyslík. Kvůli svým povahovým vlastnostem se ještě nedohodli na sestavení mnohobuněčných organismů. Od nich nemůžeme čekat už vůbec nic.
