Organismus si řekne
Před pár lety jsme se s kamarádkou ocitly na horách. Zpátky nás vezla velmi ochotná odbornice na zdravou výživu.
Kdo by několikahodinovou cestu nevyužil, aby se nedozvěděl něco nového. Nicméně tento článek není o zásadách zdravé výživy. O té jsme nakonec všichni dobře informováni včetně neustálých změn, se kterými tito odborníci průběžně přicházejí.
O jedné informaci, kterou nám tato paní předala, ale od té doby přemýšlím velmi často. Ona je toho názoru, že organismus jako takový je ve své podstatě inteligentní a scházejí-li mu nějaké látky, řekne si o ně tím, že začne mít chuť na potraviny, které tu kterou látku obsahují.
Ona to tak možná má, ale můj organismus je buď blb anebo mu chybí něco velmi podivného.
Mezi mnou a jím to funguje asi takhle:
Já: Co si dáme dneska k obědu?
Organismus: Tabulku bílé čokolády s velkými lískovými ořechy?
Já: Ty jsi se zbláznil! Měls jí včera...
Organismus: Hranolky a smažák? S hromadou tatarky a pivo! Nebo k těm hranolkám pořádný kus flákoty?
Já: Tolik tuku? A cholesterolu? Ne.
Organismus: Tak co bramborový salát a řízek? Mě cholesterol chutná!
Já: Nedělej si legraci. Takové věci jíme při nějakých příležitostech. Nedáš si rýži s restovanou zeleninou a čerstvý salát?
Organismus: Nedám!
Zkuste vzít takový organismus na nákup. To je samé: Vidíš ty sušenky? To jsou krásné makové koláče! Hele ten bůček! Koupíš aspoň buřtíčky?
Já se ho chudáka snažím krmit podle zásad zdravé výživy a on tím pádem vlastně moc nejí, protože mu to nechutná. Možná je to dobrý způsob, jak se vyvarovat obezity. Ale kde je radost ze života?
