Středomořská podmořská příroda

-
V minulém článku z cest jsem slíbila něco o přírodě pod mořskou hladinou.
Nebude to veselý článek.
Ono totiž Středozemní moře umírá.
Jezdím tam od dětství. Jako devítiletá jsem byla poprvé v tehdejší Jugoslávii. Aby mě rodiče zabavili, nasadili mi na hlavu potápěčské brýle se šnorchlem a já celé dny trávila zíráním na mořské dno z hladiny a postupně jsem se učila potopit se do větších a větších hloubek. Rodiče měli pokoj a já viděla tolik různých mořských živočichů! Veliké mušle a škeble, kraby, jejichž těla byla větší, než mužská pěst a při každém potápění několik hvězdic. Těch červených, hrabavých i hnědých. Pozorovala jsem, jak ty hnědé hvězdice obtáčejí ježovky a žerou je.

Tohle (až na toho ježka) už nejspíš neuvidíte:
Zdroje obrázků:

Kempy byly tehdy plné západních Němců, kteří se taktéž pilně potápěli a tyto živočichy ve velkém nosili na břeh. Tam měli připravené škopky naplněné jedovatým roztokem, kde mořské tvory usmrcovali a pak je za výrazného zápachu sušili na slunci.

Postupem let těchto tvorů (nemyslím Němců) ubývalo. Jezdíme každý rok. V posledních deseti letech na různých pobřežích Středozemního moře už téměř nepotkáte hvězdici. Letos jsme za celé čtyři týdny viděli jen jednu, tu červenou. Kraby potkáváme jen maličké a červeného jsem neviděla třeba 15 let. Netvrdím, že to zavinili němečtí sběrači suvenýrů, na vině je hlavně znečištění, ale je to opravdu smutné. Za můj život se to tolik změnilo! Troufám si říct, že se jedná o vážnou ekologickou katastrofu. Pobřežní vody kypěly životem. Teď jsou tam jen slizce obrostlé šutry zabydlené stovkami ježovek.
Těch velmi přibylo. Nemá je kdo lovit, hnědé hvězdice také vymizely.
V Řecku nás domorodci naučili, jak se z nich dá udělat docela dobrá svačinka.

Chléb s ježovkou:

Recept:
3 až 4 rozpůlené ježovky
1 krajíc bílého chleba

Postup:
Otec rodiny se ustrojí do potápěčského postroje, vezme igelitku a nůž a vypraví se na lov. Na břehu potom z tašky vybírá samičky. Pozná je podle začervenání na vršku. Pak jim do místa odpovídajícího rovníku zapíchne vidličku - ze strany, aby se zabodl jen jeden bodec a pohyby podobnými jako při otevírání konzervy ježka rozpůlí na dvě duté polokoule. Uvnitř jsou oranžové jikry, které si celá rodina natírá na bílý chléb. Je to dobré. Chutná to jako velmi aromatické sardinky. Rybinu jsem pak cítila v puse až do večera. Nedalo se to zajíst ani cibulí.

Na Korsice nás pak jeden francouzský turista, který si pravidelně plaval s harpunou pro sépii k obědu, naučil ještě jednu ježčí atrakci. Na mělčince rozbil ježuru kamenem. Neuplynulo ani pár vteřin a na ubohou mrtvolku se seběhla hejna rybek. Chovaly se opravdu jako slepice:


Abych nebyla jen pesimistická, musím říct, že příroda, která není pod mořem, se zdá být v lepším stavu.
Například želvu suchozemskou můžete vidět celkem běžně. Potkali jsme je v Řecku, kde spokojeně lezou i po smetištích, na Sardinii i Korzice.
Bavili jsme se i pozorováním jejich páření. Sameček je vždy výrazně menší než samička, takže když se sápe na svou paní Želvovou, vypadá dost směšně. Na druhou stranu při tom něžně píská. Trochu nechápu, proč jsou želvy suchozemské tak hystericky chráněné.
Některé jsou vzteklé, mlátí hlavičkou ze strany na stranu a klidně vás počůrají. Jiné plaché a musíte je chvilku drbat na nožičce, aby vystrčily hlavičku.
Samozřejmě jsme je po náležitém pózvání pro fotografa vždycky vzorně vraceli na místo, kde jsme si je vypůjčili.
Na obrázku je malá želvička od řeky Tavegnany.

Někdy příště o tom, jak se liší italský a francouzský návštěvník pláže nebo o památkách na Sardinii z doby předřímské.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Krecht

-
Obrázek
Jestlipak víte, co to je, takový krecht? Většina z vás to jistě ví, ale pro ty, kteří se s tímto pojmem ještě nesetkali: krecht je takový hrobeček na brambory a tak. Něco jako sklípek. Vloni v říjnu jsem měla přednášku na Akademii soběstačnosti. Pan zřizovatel mě vyzval, abych přednášela konkrétně o krechtech. Že prý lidé tuší, ale přesně nevědí. Přede mnou se tohoto tématu dotkli i ostatní přednášející a já zjistila, že co člověk, to názor, jak má správný krecht vypadat. Čím se má izolovat, jestli má být větraný nebo nevětraný a tak. Teoretické úvahy doprovázené historickými rytinami promítanými projektorem na plátno. Teoretických znalostí o krechtech moc nemám, ale pamatuji krecht mého pradědečka, který byl vykopaný pod ořechem a fungoval. Pradědečka považuju v tomto směru za autoritu, protože pocházel z malého statku, kde rodina žila zřejmě po staletí jakožto samozásobitelé a krecht měli prověřený. Tak jsem o něm povídala. Pan zřizovatel Akademie soběstačnosti vyvěsil sestřih mojí p...
Pokračovat ve čtení »

Jak si doma vyrobit burčák

-
Obrázek
Už jsem někde jinde psala, že máme na dvorku jednu rostlinu vinné révy. Je to víno červené a značně rozplevelené, byť se ho manžel snaží umravňovat. Před několka lety jsem vyloudila očko od známého staršího pána (už umřel), který dlouho hledal odrůdu, která by nechytala různé nemoci, plísně, hniloby a tak. Opravdu nechytá, jen nemám tušení, jak se ta odrůda jmenuje a už se nezeptám. Když byly rostlině dva roky, sklidili jsme deset kilo červených hroznů. A vyráběli jsme víno. Všechno jsme naštudovali a postupovali přesně, jak jsme měli. Hotový produkt jsme nazvali Strašákem, nejen proto, že je to víno ze Strašnic, především podle jeho chuti. Možná to ani nebylo víno, ale vinný ocet. Statečně jsem ho vypili, ale zařekli jsme se, že příště budeme dělat už jen burčák a šli jsme na to vědecky. Když se totiž objevil první burčák v obchodech, ihned jsme udělali vinobraní. Na dvorku ostříhali hrozny (od třetího roku máme vždy kolem dvaceti kilo), vylisovali je, šťávu nalili do skleněných demiž...
Pokračovat ve čtení »

Blackout: jak získat pitnou vodu

-
Obrázek
 Na téma blackoutu jsem psala už víc článků (něco málo je zde , trochu víc  zde a zde ), ale jak získat pitnou vodu, to jsem řešila jen krátkodobou zásobou. Zejména ve městech je to problém veliký. Pro méně zkušené musím vyvětlit, že voda do vodáren je čerpána elektrickými čerpadly. Když dojde k delšímu výpadku proudu, voda ve vodárnách dojde.  Kdyby došlo k výpadku elektřiny na dobu delší než týden a zásobování vodou od státu vázlo - a že by vázlo -, docházelo by k velkým problémům. Řešní jsem nakonec našla v knize Ruka noci podaná od Václava Cílka. Na obrázku vidíte zázračný filtr jménem Sawyer. Obsahuje jakýsi nanochuchvalec, který ze špinavé vody udělá pitnou. Zachytí až 99,9999 % bakterií, o nečistotách a dalších škodlivých mikroorganismech nemluvě. Denně stihne přefiltrovat 2000 litrů (nespletla jsem se, opravdu dva tisíce) vody, protože nepotřebuje tlak. Prostě se to do něj nahoře lije a dole vytéká. Než začne být nepoužitelný, může vyčistit tři miliony litrů vo...
Pokračovat ve čtení »