Konstrukční krabička pro elektrotechniky

Jak tak často bloudím po internetu a různých blozích, občas narazím na článek od šikovného elektrotechnika, který si vyrobil nějaký zajímavý přístrojek a pak koumal, kde vezme praktickou pevnou krabičku, ve které by byl jeho výrobek dobře chráněn a pěkně vypadal.

Konstrukční krabičky prodávají v prodejnách s elektrosoučástkami, ale občas nesplňují požadavky, které na ně elektrotechnik-amatér klade.

Viděla jsem tedy na mnoha stránkách návody, jak si doma nějakou hezkou krabičku zbastlit a často se mi to zdálo až krkolomné, přestože výsledek byl moc pěkný. Ale krabičky neodpovídaly vynaloženému usílí.

Shodou okolností jsem si nyní také potřebovala vyrobit cestovní krabičku-stojánek na mou novou solární nabíječku.

Potřebovala jsem svojí solárku dobře opřít a mít možnost měnit úhel panýlku ke slunci. Zároveň jsem chtěla, aby byla solárka chráněná v kabelce, kde mám spoustu kdejakého harampádí.

(Ornamentu na víčku si nevšímejte, nepatří k návodu. Mám řezací plotter a chtěla jsem si to nějak ozdobit.)

 

Oprášila jsem tedy svůj oblíbený a jednoduchý způsob, který používali konstruktréři domácích a jiných spotřebičů při výrobě prototypů již v komunistické éře.

Při výrobě postupujeme takto:

Z firmy Agro Rubín si objednáme plastovou desku jménem PSH neboli polystyrén houževnatý. Jedná se o pevný a rozumně pružný materiál. Vyrábí se v různých tloušťkách. Já jsem měla zbytky silné 2 mm.

V drogerii nebo prodejně "barvy - laky" zakoupíme perchloretylén (pozor, snažíme se příliš nevdechovat výpary a při práci méně kouříme, protože tyto výpary ve styku s ohněm prý vytvářejí fosgen).

PSH řežeme takto: řezákem z papírnictví provedeme podle pravítka 2 až 3 mělké řezy a pak prostě desku zlomíme přes hranu stolu. Lom probíhá perfektně a rovně tam, kde byl materál naříznut. Malé kousky podle řezu odlomíme kleštěmi.

Pak hranu nebo plošku natřeme štětečkem namočeným v perchloretylénu a přitiskneme tam, kde chceme, aby byla přilepená. Perchloretylén PSH naleptá. Když vyprchá, je materiál v původním stavu a spoj je velmi pevný - jako bychom nelepili, ale svařovali. Než se tak stane trvá jen několik minut.

Zavírání: jednoduché perko, které je přilepené jen úplně dole, aby se dalo nenásilně odklonit. Zavřené to drží výborně.

Pant: v tomto případě jsem potřebovala, aby se víčko zastavilo otevřené v úhlu 90 stupňů ke dnu krabičky. Mohla jsem proto použít tento jednoduchý způsob, který vidíte na obrázku: z boku k víku jsou přilepené 2 plácačky s otvorem 10 mm a na bocích krabičky jsou přilepená 2 kolečka o průměru 9,5 mm (vlastně kdoví kolik, dělala jsem je smirkovým papírem z mnohoúhleníku). Taktéž to funguje bezchybně.

Kutilům nemusím připomínat, že při konstruování své krabičky nesmí zapomenout na tloušťku materiálu.

PSH se dobře opracovává. Lze ho jednoduše osmirkovat i vrtat. Když si ho nahřejeme horkovzdušnou pistolí, snadno ho naohýbáme.

Má i drobné nevýhody. U velkých desek se projevuje větší tepelná roztažnost a časem žloutne. Proto jsem si krabičku potáhla samolepící folií.

Tento materiál, jeho způsob řezání i spojování mnoho šikovných kutilů zná, ale těm z vás, kteří jste ho náhodou neznali, jsou jistě ihned jasné jeho možnosti.

TIP: natřeme-li perchloretylenem celou plochu PSH, můžeme na ní přilepit kůži nebo látku a potáhnout si tak celou krabičku.

Pro ilustraci možností ještě přikládám svůj domácí stojánek na solární nabíječku. Někdo si holt vyhraje...