Konec civilizace a samonatahovací hodinky
Poměrně nedávno jsem psala článek o tom, jak bych si přála samonatahovací hodinky a hádejte co?
Už je mám.
Mám je od podzimu. To takhle maminka zašátrala v šuplíku s poklady i nepoklady a na dně se tam krčily takové staré ošoupané Omegy.
Nadšeně jsem je navlékla na zápěstí a během několika hodin zažila zklamání. Zastavovaly se. Nebo jim z ničehož nic zplihly ručičky a smutně ukazovaly na číslo 6.
Následovala návštěva hodinářství. Po krátkém rozhovoru s mladým hodinářem byl povolán jeho otec. Hodinář takový, jak jsem si představovala hodináře. Starý, hubený a důstojný. Na chvíli mi i s hodinkami zmizel z dohledu a po návratu měl pro mě zdrcující rozsudek. Nějaký debil kdysi hodně dávno provedl hodinkám neodbornou operaci. Promazal je nějakým svinstvem, ztratil originální korunku a nahradil ji takovou, která netěsnila a do strojku padaly nečistoty, ale především zprohýbal ciferník, takže se ručičky občas chytly o čísílko a dokonce je i povolil. Je potřeba strojek vyčistit, ciferník vyklepat, a splašit novou korunku... Oprava měla stát 1000,- Kč.
Diskutovala jsem. Nedá se ciferník nahradit nějakým jiným?
Nedá, takové věci dělat nebudu, děl hodinář, musí tam zůstat ciferník původní. Moje různé bastlicí návrhy odmítal. Po chvíli jsem pochopila, že jsem za křupana. Považoval ty hodinky za veterána, prý jsou staré 70 let a nechce je znehodnotit. Ne, nevymění sklíčko, i když je poškrábané. Zkusí ho vyleštit, ale originální díl vyměňovat prostě nebude. Ne, nebude leštit poškrábaný plášť, protože je pozlacený a mohl by se ještě víc poškodit.
Musela jsem uzrát. Takových peněz za opravu hodinek, které nejsou nijak zvlášť krásné. Nové by za tu cenu byly!
Zrála jsem několik dní. Nakonec jsem byla zase v hodinářství. Máš tady ty Omegy, volal syn na starého hodináře. Možná byl rád, že otec vypadne z rutiny, celé dny vyměňuje baterie v elektrických hodinkách.
Oprava trvala 14 dní. A výsledek? Skvělý. Hodinky tak nějak zkrásněly - nebo jsem si zvykla - a jsou hodně hodně přesné.
Až přijdeme o vymoženosti civilizace a všem dojdou baterie a jejich hodinky se zastaví, já budu pořád vědět kolik je hodin.
Nebudu si sice moci dát s někým spicha v pět u splavu, protože ten někdo nebude bez hodinek tušit, kdy je pět, ale budu moct sledovat časové intervaly různých potravinářských technologických procesů. Třeba že knedlíky se vaří 25 minut nebo špagety 6.
Jen jedna věc mi zpočátku dělala starosti. Když má člověk samonatahovací hodinky, musí hýbat rukama, aby se samonatahovaly. Když dost nehýbá rukama, hodinky se zastaví. Ale jedna stará dáma mě ujistila, že "to se ženský nemůže stát, to se může stát jen chlapovi".
Že jsou pánské? No a co...
