O vegetariánství

K vegetariánství vede člověka několik různých motivací.

- důvody ekologické. Já osobně je považuji za nejhezčí. Takoví vegetariáni nejedí maso, protože nechtějí pro sebe tolik přírodních zdrojů, neboť je známo, že na kilo masa je potřeba desetkrát více půdy než na kilo čočky. Jsem toho názoru, že člověk by opravdu měl z ekologických důvodů jíst masa co nejméně.

- důvody milovníků zvířat. Takový člověk nechce, aby kvůli němu umírala zvířata. To je také velmi hezké a chválihodné. Některým ale nerozumím. Konkrétně těm, kteří nejedí jen savce, kuřata nebo ryby klidně "zavraždí", ale takových myslím není mnoho.

- důvody filosofické. Například jogíni.

- důvody zdravotní. Mnoho lidí věří, že budou zdravější, když takhle upraví svůj jídelníček a mnohdy je to i pravda. O zdravotních dopadech dlouhodobého vegetariánství vedou spory i lékaři, takže se neopovažuji mít jakýkoliv názor. O svých zkušenostech z časově omezeného vegetariánství jsem psala v článku Jak vyléčit chronický zánět střev.

- a někdo se prostě masa štítí.

U mnoha vegetariánů, jak už to bývá, je smícháno více důvodů.

Většiny lidí vyznávajících tento způsob života si vážím. Ale je mezi nimi i pár takových, ze kterých mám smíšené pocity.

Tak nějak mi dávají najevo, že jsou vývojově dál než já, která stále ještě žere maso. Že jsou duchovně vyspělejšími bytostmi a na některých je znát, že se nade mnou proto cítí nadřazeni. Snaží se mě obracet na svou "víru". Tohle nepovažuji za správné. Nikdo není nadřazený kvůli svému názoru nebo způsobu životosprávy nad jinými.

Mě se zdá, že když se okolo něčeho nadělají řeči, není to tak úplně v pořádku. Svědkové Jehovovi také cítí potřebu přesvědčovat, tak trochu nutit.

Velmi obdivuji jednoho starého jogína, který říká: "Když přijdu na návštěvu a nabídnou mi řízek, prostě ho sním. Byl pro mě připraven s láskou a snahou mě dobře pohostit a to je důležité. Kdybych to odmítl, uvedl bych hostitele do rozpaků a pak stoloval v neharmonickém prostředí. Navíc nejsem tak významný, aby každý musel vědět a ctít, že jsem vegetarián."

Ještě si k tomu všemu dovolím přidat svůj osobní názor.

Od dětství mi vadí pozemský princip udržování života téměř všech tvorů spočívající v tom, že musím něco živého pozřít, abych sám dál žil. Vyjímkou jsou rostliny - tedy většina.

A já už dávno opravdu trpím, když krájím živou cibuli a zaživa ji házím do rozpáleného oleje. Když trhám na kousky živý salát a zaživa ho chroupu. A dělám to, protože mě nenapadlo žádné řešení. Vůbec totiž nevím, jak takovou rostlinu zabít. Zvíře zabít lze a když ho zpracovávám, vím, že už nic necítí.

Kdybych se chtěla chovat podle těchto svých názorů, musela bych jíst jen zralé plody, vejce a mléčné výrobky. A to by mi asi moc nešlo. Kdyby nakonec ano, stejně by se daly najít etické výhrady. Švýcaři například zakázali pěstovat geneticky upravené rostliny, kterým nedozrávají semena - prý je to pro ně nedůstojné. Možná je pod jejich důstojnost jim ta semena i sníst... (Nikoli Švýcarům, těm rostlinám.)

Nedávno byla navržena umělá nutričně pro lidský organismus ideálně vyvážená strava. Dá se sehnat na internetu (TADY). Prý je naprosto zdravá a nejsou pro její výrobu potřeba žádní živí tvorové. Ani zvířata, ani rostliny. To by pro mě mohla být cesta - ale ono není nad pořádný kus flákoty, alespoň čas od času.

Přiznávám, že se zelenině přece jen trošičku vyhýbám. Vidíte ty úplně živé rostlinky?

Zdroj obrázku: http://www.vegan-fighter.com/novinky/variace-raw-salatu.html