Civilizace, spotřeba a Aldoux Huxley
Před více než rokem jsem publikovala krátký a stručný článek o knize Konec civilizace aneb krásný nový svět od Aldouxe Huxleye. Kniha je temným sci-fi o tom, jak by vypadala společnost, která propadla konzumu a spotřebě.
Je jaro, vyrážíme do přírody a tak není od věci si připomenout, co napsal tento anglický filosof na začátku třicátých let minulého století:
"Není to tak dlouho, (...) co byli lidé predestinováni k tomu, aby milovali květiny, květiny zvlášť a přírodu vůbec. Účelem toho bylo naočkovat jim sklon chodit při každé možné příležitosti do přírody, a tak je přimět k tomu, aby používali dopravních prostředků.
"A používali jich?" zeptal se student.
"Ano, a vydatně," odpověděl Ř.L.P., "ale nic jiného."
Petrklíče a krajina, zdůrazňoval, mají jednu velkou chybu: jsou zadarmo. Láska k přírodě nezaměstná žádnou továrnu. Proto bylo rozhodnuto, že se láska k přírodě odstraní, alespoň u nižších kast; že se odstraní láska k přírodě, nikoli však sklon používat dopravních prostředků. Bylo totiž přirozeně nezbytné, aby jezdili do přírody i nadále, přestože se jim protiví. Problémem bylo, jak najít ekonomicky pádnější důvod pro používání dopravních prostředků, než jakým bylo pouhé zalíbení v petrklíčích a krajině.
Ten důvod byl promptně nalezen.
"Predestinujeme masy k odporu vůči přírodě," uzavřel ředitel, "avšak zároveň je uzpůsobíme tak, aby našly zalíbení ve všech sportech v přírodě. Přitom dbáme, aby každý takový sport nutně vyžadoval složité nářadí. Takže teď nejen používají dopravních prostředků, ale jsou také spotřebiteli průmyslového zboží."
Nepřipomíná vám to něco?
