Gynekologie a kožní

Příběh, který vám chci vyprávět, započal více než před třemi lety. Hlavní postavou je dcera mé nejoblíbenější kamarádky.

Holčička je o rok starší než moje dcera. Tehdy jí bylo devět let a vypravila se na školu v přírodě.

Třídní učitelka měla vlastní představy o hygieně a tak se během šesti dnů v hotýlku děti směly umýt jen jednou uprostřed pobytu.

Holčička se vrátila s hroznými opruzeninami na zadečku. Dalo se to nazvat vlkem. Je citlivá, protože se jedná o neobyčejně čistotnou rodinu a na tak velký výpadek hygieny není zvyklá.

Nejoblíbenější kamarádka se vypravila s dcerou k dětské doktorce. Doktorka doporučila Imazol, myslím. Imazol nezabral. Kamarádka tedy chtěla s dcerou na kožní. Termín dostala za čtyři týdny a s argumentem, že se jedná o akutní stav, neuspěla. Podřekla se, že problém trvá už čtrnáct dnů.

Z naší dlouhé telefonní konzultace vzešel nápad, že by mohla svou malou holčičku vzít na gynekologii, protože tam se nemusí objednávat. Vlk se mezitím totiž rozšířil i na partie, o které se stará gynekolog.

Ženský lékař si rady věděl. Udělal kultivaci a napsal recept na mastičku, která se skládala z asi pěti složek. Něco proti bolesti, něco proti plísni, kortikoid, antibiotika a kdovíco. Mastička vlka vyléčila ještě před tím, než byly známé výsledky kultivace, ale lékař přes to ještě holčičce napsal antibiotika, neboť se ve vlkovi zabydlely dvě ošklivé bakterie. Jedna běžná a jedna velmi vzácná. Vybudovaly vlastní multikulturu.

Uplynul rok a znovu se konala škola v přírodě. Se stejnou učitelkou. Holčička se vrátila ve stejném stavu, přes různá kamarádčina doporučení. Hájila se slovy - Copak jsem si mohla mejt zadek v umývadle na pokoji před holkama?

Vznesla jsem tehdy podezření, jestli na škole v přírodě nedošlo v nějakým nočním a pro nezletilé zapovězeným aktivitám. Nejoblíbenější kamarádka se zděsila a po několik dnů doma dceru pronásledovala mazanými dotazy, aby pak toto podezření zcela vyloučila.

Z minulého roku měla ještě v lednici vzorně popsaný kelímek se zbytkem mastičky. Za tři dny byl pokoj.

A hádejte co?

Uplynul další rok a situace se zase opakovala. Jenže mastička už došla. Gynekolog zrovna nastoupil na čtrnáctidenní dovolenou. Kamarádka propadala zoufalství a holčička trpěla.

I podařilo se jí dostat se s dcerou na kožní. Tentokrát s odkazem na akutní stav. Kožařka doporučila Imazol. Imazol nefunguje, odporovala kamarádka. Lékařka jí tedy napsala antibiotikovou mast a ona uklidněna dceru léčila. Ale mastička nezabrala. Uplynulo čtrnáct dní, kdy se opruzenina sice nerozšiřovala, ale ani nelepšila. Na další kontrole kamarádka vychválila kožařce mastičku od gynekologa.

A stal se zázrak.

Kožní doktorka zvedla telefon, zavolala gynekologovi a požádala ho o složení té zázračné mastičky. Gynekolog jí recept nadiktoval, doktorka napsala recepis a holčička byla zase za pár dnů v pořádku. Na poslední kontrole už po bolavé opruzenině nebylo ani stopy. Dobrá mastička, radovala se lékařka.

Velmi nedávno musela má nejoblíbenější kamarádka sama na kožní. Nebudu prozrazovat proč, protože bych mohla přestat být její nejoblíbenější kamarádkou.

Jakmile ji paní doktorka spatřila, hned volala, jak je nadšená z mastičky Dr. Skalského. Tak ji nazvala, podle jména pana gynekologa. Že s ní léčí dlouhé, vleklé a dříve špatně léčitelné opruzeniny u starších dam se sníženou imunitou. Že mu děkuje a že mu to má kamarádka vyřídit, až ho uvidí.

Pan doktor Skalský je starší smutný pán. Kamarádka ho má ráda a tak se rozhodla, že ho potěší a zavolala mu, aby mu slova paní doktorky vyřídila. Měl radost a popsal, jak mast vznikla.

To se kdysi dávno, ještě v komunistické éře, konal ve Vysokých Tatrách gynekologický kongres. Vystoupil tam jeden starý praktik a podělil se s kolegy o recept na tuhle velmi účinnou mast. Od té doby ji běžně používají všichni gynekologové a neoficiálně se pro ni vžil název Tatranská směs na památku místa konání kongresu a jako vtípek na nějaký lék na průdušky.

Proč jsem psala tak dlouhý a složitý příběh? Nikoliv proto, abych se pochlubila, že si s kamarádkou povídáme i o nejimtimnějších věcech, to dělá spousta ženských.

Psala jsem ho proto, abych upozornila, jak mizerná je lékařská mezioborová komunikace. Myslela jsem, že doktor medicíny, který si dělá atestaci pro konkrétní specializaci, absolvuje takzvané kolečko, při kterém vykonává praxi na všech možných odděleních, aby si všiml, že člověk je jeden celek. Ale spíš to vypadá, že odborníci si stejně léčí jen každý svou jednu součástku bez ohledu na další součástky našeho organismu a nemají tušení, že v jiném oboru existuje řešení něčeho, s čím oni u svých pacientů zápasí.

Tady došlo skutečně jen náhodou k průniku dvou lékařských oborů. Asi by to chtělo nějaké změny ve vzdělávání lékařů. Třeba jen pozvánky na kongresy i pro další doktory, kteří pracují s jinými orgány. Nebo se to dělá a je to k ničemu?