Klebroni a aplégři
Byly to babiččiny oblíbené výrazy, aplégr a klebroň. Když jsem klebroněm nazvala svého prvního chlapce, byl trochu vyveden z míry.
- Kdy už půjdeš, ty klebroni, řekla jsem tenkrát, když jsme se chystali na výlet a on pořád nebyl hotov.
Slovo klebroň v rodině používáme pro někoho, komu všechno dlouho trvá. Prostě se klebroní a je to klebroň ze všech největší.
Klebroň je ještě v pohodě, ten je jen pomalý, ale aplégr, to je jiná kategorie. Babička to slovo vyslovila vždy, když narazila na nějaké nedochůdče. Znělo trošku podivně, když se optala sousedky, jakže se daří tomu jejich aplégrovi a měla na mysli miminko, které se narodilo slaboučké a nedonošené. Mě to zní pejorativně, ale babička to myslela neobyčejně něžně a starostlivě. Měli jsme kdysi takové kuřátko, vylíhlo se poslední, bylo ze všech nejmenší a špatně žralo. Často jsme slyšeli babičku, jak se po něm shání a lamentuje, kde že se ten malej aplégr zase klebroní.
Věnovala tomu kuřátku mnohem víc péče, než těm zdravým a silným, u kterých byla jistota, že z nich vyrostou životaschopné slepice, dobré nosnice a kvočny. Ty její pozornost nevyžadovaly.
Děláme to všichni a celá společnost. Vzpíráme se přírodnímu výběru, který celé miliony let zajišťoval, aby potomstvo měl jen ten nejsilnější. Jen díky tomu jsme se vyvinuli i my.
Moc si nevšímáme zdravých a věnujeme péči těm nejslabším a nejnemocnějším. Ne, že by to nepotřebovali, ale ničíme genom lidstva. Po pár generacích takového přístupu sklízíme plody ve formě rozšíření genetických chorob, alergií a dalších problémů se sníženou imunitou nebo neplodností následované snahou o asistovanou reprodukci, čímž zajišťujeme bezpečné šíření špatných genů do dalších generací. Jak bude lidstvo vypadat za pár století ani raději nedomýšlet, pomalu začínáme být bandou aplégrů. Už Lawrence (alespoň myslím, že to byl on) uvažoval, kam by asi tak došel bača, který by protěžoval jen ty nejslabší ovce. Po pár letech by měl stádo aplégrů, které by nebylo k ničemu.
Kitty se v komentářích zmínila, že slovo aplégr znamená i slabý výhonek, postranní jalovou větev na ovocném stromě, kterou je třeba v předjaří ušmiknout. Babička to někdy tak používala, na jaře stříhala aplégry. Základ jazyka vzešlý z přírodní moudrosti předků nám tak asi naznačuje, že je to něco, co je třeba odstranit, aby to neoslabilo celý strom.
Aby nedošlo k omylu, nejsem fašista, který si myslí, že ti slabí a nemocní by měli být zlikvidováni. Já sama jsem taky jeden z těch aplégrů, který by těžko bez lékařské péče dospěl a měl potomstvo. Jako malinká jsem málem nepřežila zápal plic a v dalších letech mě moderní medicína zachránila krk ještě dvakrát. A tak jsem se i já úspěšně rozmnožila a svůj poněkud mdlý genetický kód poslala dál. Vím, že je to špatně, ale stavím svoje osobní štěstí nad prospěch celého lidstva. Děláme to všichni. K tomu je třeba připomenout, že někteří aplégři mohou lidstvu dát mnohé. Jedním z nich je například Hawking.
Jak z toho ven?
