Výroba domácí šunky

Nastal čas, abychom udělali další drobný krůček k povracení spotřeby. Zejména po zveřejnění informací, jak jsou uzeniny a šunka karcinogenní, protože obsahují tzv. rychlosůl, Pragandu neboli dusitan sodný. Kvalita šunky se v obchodech - stejně jako mnoha dalších potravin - velmi zhoršila. Ono když vás jako výrobce supermarkety tlačí ke snižování ceny, tak reagujete snížením kvality. Šunku vyrobíte z hmoty, kterou jste oškrábali z kostí, nastavíte to nějakým hnusem a narvete chemikáliemi na zlepšení chuti, barvy a aby se to nekazilo... Takový výrobek aby se člověk bál dát svým dětem. Ale máme možnost si poradit. Můžeme si vyrobit šunku vlastní. Nemusíte se toho bát. Není to ani složité, ani pracné.

---

Recept:

kolem 3/4 kg libové vepřové kýty

1/2 lžičky medu (můžeme ho nahradit moučkovým cukrem. Něco sladkého tam musíme dát, vytváří to šunkovou chuť)

lžička soli (podle chuti)

1 dcl vody

Místo soli můžeme použít ten dusitan sodný. Je zodpovědný za růžovou barvu šunky. Ale já se bez té růžovosti klidně obejdu.

Maso očistíme a nakrájíme na menší kostky. Jednu pětinu až čtvrtinu jich "rozmixujeme" jako na tatarák. Já to dělám v tomhle přístroji, nevím, jak se správně nazývá. Já mu říkám tříštič.

Kostky masa, masovou kašičku, vodu, med a sůl dáme do mísy a v tomto okamžiku nastane trocha otravné práce. Musíme hmotu 15 minut míchat, aby se vytloukla bílkovina z rozmixované masové kašičky a začala fungovat jako lepidlo na šunku. Já si ulehčuju práci. Nechám to promíchat v domácí pekárně programem "Dort" a to dvakrát.

Promíchanou hmotu vložíme do mikroténového šáčku a necháme 24 hodin v lednici.

Druhý den sáček nacpeme do výrobníku šunky jménem šunkovač, ztlačíme, zajistíme pero a necháme ještě dvě hodiny, než se pustíme do vlastního vaření.

Do vyššího hrnce nalijeme vodu, která má teplotu mezi 75 až 80°C, vložíme do toho náš šunkovač a dáme do trouby, kde je rovněž 75 až 80°C. Já jedu na 77°C.

Necháme to v troubě 1 a 1/2 hodiny. Vychladíme a teprve pak vyndáme ze šunkovače. A máme šunku:

Tady musím pohovořit o šunkovačích. Bohužel jsem koupila přes internet sice krásný, ale protože byl levný, byl k ničemu:

Aby nám totiž vznikla šunka, která drží po hromadě a nerozpadá se, musíme mít šunkovač se silnou pružinou, která hmotu velmi silně slisuje. Na prvním a druhém obrázku vidíte pružinu, která je součástí mého krásného šunkovače. Na první pohled je jasné, že je k ničemu. Můj muž je ale naštěstí domácí kutil a součástí jeho výbavy je veliké množství různých drobností, se kterými umí spravit úplně všechno. Zašmátrá ve svých krabicích a vždycky vykouzlí nějakou součástku, které je zrovna třeba. Nyní vykouzlil pružinu od motoru Fiata 500 a z nemožného šunkovače vznikl superšunkovač.

Abyste nemuseli řešit tento problém i vy, doporučuju sehnat šunkovač silný, nejlépe v nějakém starém vetešnictví. Ale prodávají se i nové. Nejlepší jsou takové, co vypadají jako vanička s víkem. Tenhle druh šunkovače pak nestavíme do hrnce s vodou, necháme ho v troubě stát jen tak.

A ještě pár fotek z výrobního procesu:

Na první fotce vidíte, že jsem zkusila udělat šunku z krkovičky. Není to dobrý nápad, opravdu to chce libovou kýtu. Na druhé fotce je vidět, jak jsem se pokusila vylepšit barvu sladkou červenou paprikou. Není to moc účinné a není to potřeba.

Dobrou chuť :-)

Tags: domácí výroba potravin, domácí strava, domácí kuchyně