Alespoň, ani a vztahy
Jsou to taková nevinná slůvka, to alespoň a ani, ale dobře mířená do vět mohou slušně nabourávat vztahy. V ústech správné semetriky nebo despoty výrazně mění citová zabarvení jinak nevinných žádostí o spolupráci nebo o výpomoc.
Představte si běžnou situaci. Rodina se sejde po práci doma. Jeden člen si to zamíří na gauč (víme všichni, který to obvykle bývá), druhý do kuchyně. Atmosféru nám okoření výskyt pubertálního potomka, který zaleze do svého pokoje.
Člen rodiny pobývající v kuchyni a snažící se uvést domácnost do obyvatelného stavu spolu s přípravou potravy se postupně začne cítit ukřivděně a má nutkání zapojit ostatní členy.
Ano, někdo by mohl třeba vynést odpadky.
Výzvu lze pronést vlídně nebo neutrálně. Například větou: "Mohl bys prosím tě vynést koš?", kterou většina lidí použije.
Ale tuto výzvu je také možné náležitě vyšperkovat, aby obsahovala citové zabarvení odpovídající rozpoložení ukřivděného člena rodiny. K tomu jsou mimořádně vhodná právě ta slovíčka alespoň nebo ani.
Vezmeme výše uvedenou větu ""Mohl bys prosím tě vynést koš?" a na správné místo vložíme alespoň. Věta pak zní: "Mohl bys prosím tě alespoň vynést koš?" Přidáním toho jediného slovíčka nám rázem vznikl výrok, který obsahuje nevyslovenou informaci "Ty lenochu líná, válíš se tady jako lemra! Zvedni zadek a vynes ten koš, když už sakra sám od sebe neuděláš nic jinýho!!!"
S původní nevinnou větou se takto dá pracovat dále a přitvrdit:
"To nemůžeš ani vynést koš?" Nevyslovená informace je stejná jako v předešlém případě. Cítíme, že parner říká něco jako: "Neděláš vůbec nic, s ničím nepomůžeš, na ničem se nepodílíš, ani ten blbej koš nevyneseš, natož abys jednou jedinkrát uvařil!"
Spolehlivě se tak dá zkazit nálada jak partnerovi, tak puberťákovi. Když je to pravda, jako že jsme na práci sami a ostatní nedělají nic, je to více méně v pořádku. Ale jedna moje velmi blízká příbuzná tahle slovíčka používá vlastně vždy, když žádá o spolupráci. A to si člověk opravdu připadá velmi zneuznaně, když nakoupil, utřel prach a uklidil nádobí a slyší: "Dojdi alespoň s košem!"
Situace můžou být různorodé. Partner se třeba vrtá celé odpoledne v autě. Druhý poklízí, myje okna a luxuje. Plánuje večeři, ale ještě nestíhá. První přijde, má hlad a prohlásí: "To nemůžeš ani uvařit?" Nutně musí následovat oheň na střeše.
Jak vidíte, je lepší ta obyčejná slovíčka alespoň a ani vynechat. Jsou to slova, která ničí vztahy.
Ale co si budeme namlouvat, čeština je jazyk velmi pružný a drobnou změnou slovosledu nebo tu a tam přidáním či ubráním malých slovíček lze dosáhnout výrazného citového zabarvení i bez alespoň a ani. Porovnejte vliv těchto vět:
Mohl bys mi prosím pomoci?
Mohl bys mi pomoci?
Můžeš mi pomoci?
Nemůžeš mi pomoci?
Ty mi nemůžeš pomoci?
To mi nemůžeš pomoci?
To mi někdy nemůžeš pomoci?
Určitě se mnozí poznáváme. Jak na straně těch, kteří jsou terči, tak i na straně druhé.
Ze své zkušenosti musím přiznat, že je někdy opravdu velmi těžké se některých výroků vyvarovat... Na druhou stranu, zažívám to i opačně. Představte si, že děláte něco, co se vám nedaří. Padá vám to z ruky, prostě to nejde. A někdo se nad vás postaví, kouká a řekne: "To to nevidíš?"
Cítíte to?
